Eucharistie
Eucharistie
Eucharistie, nebo-li mše svatá, byla ustanovena Ježíšem při poslední večeři den před jeho smrtí. Pán Ježíš při ní dal svým učedníkům své tělo a svou krev jako pokrm. Eucharistický chléb a víno jsou reálně Tělo a Krev Kristova. Když je přijímáme, osobně se setkáváme s Pánem Ježíšem. Je to vrcholný způsob našeho spojení s oslaveným Kristem na zemi, předchuť dokonalého spojení s Kristem a na věčnosti. On sám řekl: "Já jsem chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky ... Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný ... zůstává ve mně a já v něm" (Jan 6,51.54.56).
Mše svatá je zpřítomněním Ježíšovy oběti – jeho smrti na kříži a zmrtvýchvstání – v naší době. Uskutečňuje se při ní pro nás dílo našeho vykoupení. Také je to jeho velikonoční hostina, v níž se nám dává za pokrm, duše se naplňuje milostí a dává se nám záruka budoucí slávy. Eucharistie je zdrojem a vrcholem celého křesťanského života. Obsahuje celé duchovní dobro církve, Krista samého.
Ježíš v eucharistii není přítomný materiálně, je však přítomný osobně, neviditelně, skutečně. Celý Kristus je přítomný jak v podobě chleba, tak v podobě vína. Z praktických důvodů se při katolické bohoslužbě podává pouze eucharistický chléb. „Pod obojí" (Tělo a Krev Kristova) se přijímá jen při zvláštních příležitostech. Jednu hodinu před přijetím těla Kristova se má dodržovat eucharistický půst. Voda a nezbytné léky půst neruší.
Více ke slavení eucharistie na webu liturgie.cz.
Kdo může přistoupit k svatému přijímání?
- ten, kdo je pokřtěn a věří v Krista,
- snaží se podle této víry žít a není ve stavu těžkého hříchu
- a pokud žije v manželství, bylo toto manželství uzavřeno i před Bohem v kostele
Na první svaté přijímání je třeba se řádně připravit
Děti poprvé přistupují po dvouleté přípravě v náboženství ve třetí třídě. Dospělí poprvé přistupují po kratší individuální přípravě – informujte se u kněze.
Vykoupení je zdarma a mše se neplatí
“V eucharistické modlitbě se na nic a nikoho nezapomíná, nýbrž vše se přivádí k Bohu, jak připomíná závěrečná doxologie. Na nikoho se nezapomíná – pokud ale mám na mysli nějakého člověka, příbuzného, přítele, kteří jsou v nouzi anebo odešli z tohoto do jiného světa, mohu je v tuto chvíli jmenovat, ať už tiše v nitru, anebo napsat jejich jméno a dát je pronést nahlas. “Otče, kolik musím zaplatit, aby tam ono jméno zaznělo?” “Nic”. Rozumíte tomu? Nic! Mše se neplatí! Mše je Kristova oběť, kterou podstoupil zdarma. Vykoupení je zadarmo. Pokud chceš něco darovat, můžeš, ale neplatí se nic. Je důležité, abychom to pochopili…” (papež František)