Duch svatý sestupoval ve Starém zákoně na jednotlivce, aby splnili určité poslání,
a pak od nich zase odešel. Ve Starém zákoně pohlíželi na Ducha svatého jako na Boží sílu, Boží dílo. V Novém zákoně je Duch svatý třetí osobou Nejsvětější Trojice
a díky Kristovu utrpení, smrti a vzkříšení sestupuje na všechny lidi a naplňuje je svým ovocem, dary a charismaty.
 
Duch svatý působí před naším srdcem jako brýle před našima očima. Vidíme skrze Něj jasně a umíme odlišit dobro od zla. Když se dívali apoštolové před Letnicemi na kříž, báli se a utekli. Po Letnicích neohroženě hlásají Krista a nebojí se ani utrpení. Když se třeba muž hněvá na svou ženu, ta ho může poprosit: „Dívej se na mě skrze Ducha.“ A naopak. Díky Duchu svatému nemusíme doma jen mechanicky fungovat, ale můžeme skutečně žít.
 
Po svém pádu se král David modlil: „Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber!“ (Ž 51,13) Věděl, že když má Ducha svatého, má všechno, když
o Něj přijde, ztratí všechno.
 
Duch svatý přichází jako pomocník, utěšitel a přímluvce. On ví, že náš život nemá žádný řád, a chce nám pomoci ho nastolit. Ví, že jsme v mnoha oblastech bezmocní, a chce nás utěšit. A na rozdíl od zlého ducha, který nás zpočátku svádí, a když mu podlehneme, začne nás obviňovat, se za nás Duch svatý přimlouvá. On je tu pro nás. Není to pozorovatel či kontrolor, on nám chce pomoci, těšit nás a mluvit za nás.
 
Když říkáme: „Přijď, Duchu svatý, přijď,“ prosíme Ho, aby se v našem životě rozhořel jeho plamen. Nemusí přicházet znovu, protože už v našem životě díky svátosti křtu a později biřmování je, ale má v nás hořet a vyzařovat z nás. Chceme odstranit popel, který se na žhavých uhlíkách Ducha usadil – popel hříchů, zranění a malé víry – a znovu rozdmýchat oheň.
 
Přijď, Duchu svatý, přijď!
 
Odkaz na fotogalerii ZDE