úvodní strana kostel sv. Dominika

Kostel sv. Dominika ve Strunkovicích nad Blanicí

 

Založení kostela je datováno do 2. poloviny 13. století, kdy byla nejprve vystavěna loď kostela a poté v sedmdesátých letech téhož století byl následně připojen pětiboce uzavřený presbytář, v druhé polovině 14. století byla dále přistavěna valeně zaklenutá sakristie. Středověkého původu je i věž. V 2. polovině 18. století pak kostel prošel radikální přestavbou, kdy byla loď přestavěna a prodloužena západním směrem včetně vestavby kůru a rovněž byla navýšena (či celkově nově vystavěna) věž. Z této doby zřejmě pochází i předmětná skladovací místnost přistavěná k severní zdi lodi mezi sakristií a hlavním vstupem, která pravděpodobně původně sloužila jako márnice. Nelze však vyloučit ani více etap úprav (např. nejprve spodní část věže a severní přístavby, později zmíněné prodloužení lodi: její průčelí má spíše klasicistní rysy).


V roce 1290 byly Strunkovice v držení Voka ze Strunkova (†1302), z rodu pánů z Růže, který používal Strunkovice jako část svého predikátu. V roce 1358 se připomíná poprvé jako farní kostel. Po husitských válkách ale neměl faráře a byl administrován z Bavorova, od roku 1744 se stal opět farním.

Dnes má kostel má podobu jednoloďní stavby s pětiboce uzavřeným presbytářem sklenutým do žeber, která se ve vrcholu sbíhají ve svorníku tvaru pětilisté růže – doklad, že Rožmberkové stáli za založením kostela. Ty lze nalézt i na konzolách nesoucích žebra.


Nejvýznamnějším dochovaným prvkem z doby stavby je jižní portál, dnes krytý pozdější předsíní, který byl dříve hlavním vstupem do kostela. Z 13. stol. jsou dále dochována tři úzká lomená okna v závěru presbytáře a osové dvojdílné okno s trojlistem ve vrcholu  (v budoucnu zazděné, viditelné pouze zvenku) a kamenné sanktuárium v presbytáři na severní straně.


V sakristii stojí za povšimnutí úzké hrotité okno ze 14. stol., středověkého původu je rovněž žulový vchod s vodorovným nadpražím a kamenný sloupek na almužny. V lodi kostela se dále nachází gotická křtitelnice z roku 1389 s reliéfními erby Jana z Rožmberku a Elišky Rožmberské z Halsu.  
Většina vnitřního zařízení pochází z 2. poloviny 18. století a pozdější doby.


Za zmínku stojí rovněž zdejší varhany s původním principálem, postavené v roce 1849 varhanářem Franzem Jüstlem z Českého Krumlova za 440 zlatých, které jsou cenným dokladem regionální varhanářské produkce 19. století, vycházejí z tradice pozdně barokního varhanářství a na toto navazují pozdější klasicistní úpravy (typicky klasicistní je prospekt, plochý s dvěma postranními vyššími věžemi a jedním nižším mezitravé mezi nimi, nad píšťalami jsou rostlinné - listové  klasicistní zlacené řezby). Varhany byly v roce 1995 prohlášeny za kulturní památku a v září roku 2011 bylo úspěšně dokončeno jejich restaurování varhanářem Petrem Stehlíkem z Hodonína.

 
Sponsored by Abstract Joomla Theme | sify.com